Lustrování budoucích vlád

13. ledna 2014 v 17:25 | Petr Musílek
Různí političtí komentátoři vytýkají prezidentské prověřování budoucích ministrů. Inu co je dovoleno anomymnímu úřadu není dovoleno hlavě státu. Z období těsně po listopadu při přípravě volební místnosti jsme měli puštěný televizní přijímač, kde bez ohledu na stop stav za ukončenými kampaněmi probíhal rozhovor dvou budoucích politiků.
Tehdy hrozilo že Československá strana lidová bude mít srovnatelný výsledek s Občanskými demokraty. Právě rozběhlou diskreditaci předsedy Čsl probírali dosti zhurta. Jak už se ale mnohokrát stalo mikrofony občas zabraly i hovor neurčený veřejnosti. Po dotazu zřejmě reporéra,zda byl tehdejší obviněný čelný příslušník parlamentu, placen stb. zazněla tato výměna:
Jaké dostával obviněný odměny? Odpověď Já nevím. Doporučení, tak tam něco plácni. To všechno polohlasem. Hlavní komentář to nepřekryl a pikantní bylo, že jeden s těch dvou byl, jestli se nemýlím, za nějaký čas krátce ministrem vnitra. No nic je to dlouho a bylo brzy po převratu.
Dnešní lustrace jsou již zřejmě propracované a v každém směru jasné. Nechápu pouze jak je možné, že obrana proti jakéhokoliv obvinění probíhá soudní cestou. Vždyť čtvrt století po inkriminované době by si i naprostý lajdak snad stačil udělat pořádek v archivu, pokud by ovšem chtěl.
Říkalo se, že je potřeba vědět kdo z kanditdátů je vydíratelný jakousi bývalou temnou složkou.
Nepamatuji si že by existoval jediný soudní spor, který by tento předpoklad dokládal.
Naopak vím, že pokud k vydírání a skandalizaci docházelo, pokaždé stála v pozadí úřední moc se svými vhodně volenými úniky a to převážně v čase voleb.
A tak si s trochou nadhledu říkám, že třeba jednou vznikne úřad, který bude tento šlendrián řešit a ptát se po konkrétní odpovědnosti a konkrétních vinících.
 

ADVENT

7. prosince 2013 v 14:03 | Musílek Petr
V tomto předvánočním čase dokončuji všechy resty končícího roku. Venkovní práce jsou uzavřeny
a to ve větším množství než jsem očekával. Dnes zde napadala drobná vrstva čerstvého sněhu a přikryla bílým prostěradlem svět květů i svět uvadání. Uzavřena je i nejnovější sbírka veršů. Z činností uvnitř domu chybí jen maličko. V následujícím týdnu mne čeká ještě výjezd do Pardubic, převzetí nových publikací a rozhovory o budoucnosti. Deset dnů před vánoci se uzavře i mapa s pošramoceným obrazem literárních spolků. Nejsem si zcela jist zda v stávající podobě obhájí svou životaschopnost. Konečně jejich nemoc byla příliš vleklá a jako i jiné záležitosti je zřejmě očekává
radikální řez. O tom ale až příště. Pro dnešek bych v adventním čase rád popřál všem oživující inventuru odcházejích dějů a správné vykročení do ještě matného roku 2014.

Existence kultury na hraně roku 2013

18. listopadu 2013 v 12:04 | Musílek Petr


Praha OS 16. 11. 2013
Příspěvek do diskuse, který pro nedostatek času, nebyl nakonec pronesen,


Je otázkou jestli to, co zde řeknu zazní na místě, kde lze cokoliv ovlivnit.
Jestli se nenacházíme pouze v čase, kdy je nutné uvědomit si svoje možnosti
v rozkládajícím se společensko kulturním prostředí, které každým svým
vylepšením vytváří pouze virtuální obraz funkčnosti, zatímco možnost vývoje a
vzájemné spolupráce padá až k samému dnu našich možností.
Nedovedu si představit, že by na obdobných principech mohl přežít jakýkoliv sportovní klub
nebo průmyslový podnik.
Prohlašujeme, že jsme nepolitickou organizací, i když každé rozhodnutí v kterém z obchodů
a co nakoupíme je politickým rozhodnutím.
Je otázkou, zda chceme být politikou pouze ovládáni nebo se na ní i podílet.
A to myslím v dobrém slova smyslu.
Bez přijímání náhubků, bez třeba i nevyřčených zákazů, ale i bez posměšků v diskusi o tom ,
kam my i naši partneři jdeme a kam chceme jít.
Uvedu jen několik případů, které pro kulturní akce a jejich rozvoj jsou přímo likvidační.
Prvním a nejzákladnějším je totální neznalost státních institucí o živé kultuře. Grantová politika
je postavena tak, že nejen neprospívá, ale přímo ničí akceschopnost těch, kteří jdou s vlastní kůží na
trh.
Procentuální spoluúčast požadovaná od organizací, které nejsou výdělečně činné nejsou pomocí,
ale kudlou vraženou do zad.
Stát i kraje by měly vědět co chtějí a v jaké míře koho podpořit.
Nerozesílat peníze, ale přímo uhradit v dohodnuté míře poplatky typu: nájem, propagace, cestovné,
stravné, honoráře a podobně.
Nevytvářet účetní rébusy pro organizace, které mají zcela jinou náplň a poslání.
Požadovat po básnících aby prokazovali znalost ekonomické profesionality mi připadá
přinejmenším komické.
I na této zrůdnosti se postupně rozplynul majetek Obce spisovatelů. Finance by měli být
poskytovány za konkrétní objednanou práci a to v takové kvalitě, která je společensky prospěšná.
Uvedu i krajské působení těchto podpor.
Při jednom výjezdním setkání představitelů kulturního odboru kraje s místními občanskými
sdruženími ve městě jsem požádal o adresář spisovatelů, výtvarníků, hudebníků a podobně profesně
zaměřených osob působících v hranicích kraje. Odpověď mne poněkud zarazila. Takovýto základní
přehled neexistuje.

Další drobnost která ztrpčuje životy jednotlivců a snižuje návštěvnost akcí a dalších
představení v kulturních centrech, je dopravní nedostupnost.
Osobně tomu říkám "sametový zákaz vycházení".
Z Prahy, Pardubic a dalších měst nemáte ve večerních hodinách možnost návratu.
Kdysi jezdily večerní a noční autobusy. ale i téměř 24 hodin vlaky.
Postupné rušení spojů bylo dovršeno rozhodnutím, že se v noci uzamknou téměř všechna vlaková nádraží.
Děkuji, zkusil jsem a mohu říci, že téměř čtyři noční hodiny na mrazu nejsou nic moc.
Mohl bych pokračovat. Jsou to ale věci, které neovlivníme i když si tuto společenskou izolovanost
stojí za to připomenout.


Snažme se uvažovat v souvislostech reálných podmínek a možností.
Tento závěr roku 2013 je zlomovým časem. Přijímat rozhodnutí, která budou mít platnost
delší než jedno pololetí, je tak trochu věštbou.
To není jen důsledek politických turbulencí, ale především byrokratických postupů, které přinese
nový Občanský zákoník a související předpisy, které zaručeně vzniknou při jeho uplatňování.


Myslím, že bychom se měli věnovat pouze základnímu.
Podle mne to je přesné zmapování členské základny, hledání spolupráce se všemi obdobnými
organizacemi a uvědomnění si, že dobrý výsledek nezáleží na množství akcí, ale na kvalitě.


Vím, že slova idea a ideál byly rozmnělněny a zdiskreditovány. Je však právě i na nás abychom
jim dali nový smysl a obsah.
Není přece naším úkolem abychom ošetřovali vlastní bolístky, bědovali nad případným úderem
blesku, nebo se posmívali věcem, které se nám nelíbí, nebo jim prostě pouze nerozumíme.


Vzhledem k tomu, že jsem dost dlouho na světě mohu potvrdit citát, že " všechna sláva , polní
tráva ", není jen příslovím, ale tou nejskutečnější realitou na kterou dříve nebo později narazí
každý z nás.



Petr Musílek
 


SITUAČNÍ ZPRÁVA

6. listopadu 2013 v 14:08 | Petr Musílek
Je listopad a listí téměř opadalo. Stromy jsou nahé. V bláznivých piruetách prohání vítr všechno zavadlé a pozvolna zahnívající. Je to depresivní ale i plné příslibů. Více než jindy je přírodní podzim kopírován i podzimem politickým. Přiskřípnuté pištění se ozývá ze všech doupat minulosti. V Pen klubu si zoufale nacvičují pokračování písně " Kníže má k lidu blíže ", předseda Sobotka se chystá, s úsměvem ve tváři, naběhnout na hroty vidlí, a evrgrín o neutuchající mstivosti prezidenta bubnuje jako hrách házený na zeď.
Ze zkušenosti vím, že potřebu mstít se, pociťují především ti, kteří se podrazů dopouštějí, než
ten komu bylo uřivděno. Dotyčný na utrpěná příkoří většinou pozapomene, míří do budoucnosti a často ani nemá potřebu se obhajovat.
Na opačné straně, nepřiznané špatné svědomí v kombinaci s paranoidním strachem z odplaty dokáže divy.
Zkusme však nahlédnout za obzor. Někteří meteorologové tvrdí, že bude tuhá zima. Naštěstí mx běžní lidé jsme poměrně otužilí. Snad vymrzne více šedých myší a podobné havěti, ale jarní stromy vykvetou jako jiná léta a jarní deště spláchnou zimní špínu - volby - nevolby.
Samozřejmě, že pokaždé, mimo špatných, existují i dobrá řešení. Že se po nich dětinsky dupe než společný rozum zjistí marnost takového počínání?
Trochu přibrzdí růst jaký bychom si my lidé přáli. My lidé, kteří jsme trávou odolávající horku, zimě, záplavám i vichřicím.
Rosteme sice pomalu, ale jistě. Kolem je cítit pach sražených stromů, rozvalených konstrukcí zetlelých snů i zmarněné ctižádosti.
Prostě standartní život.
Při vědomí správného směru lituji pouze ztraceného času.

Krize věrohodnosti

31. října 2013 v 15:39 | Musílek Petr
Ten pohled zpátky není konzervativním pohledem. Je to pouze hledání rovnováhy mezi skutečností a tím jak ji vnímáme. Jestliže je všechno kolem nás v pohybu,
měla by být otevřena tomuto pohybu i lidská společnost a naše myšlení. I folklorní oblečky je nutné občas vyprat a přešít. Vždyť minulost by pro nás měla být poučením a inspirací a ne svěrací kazajkou svobodného myšlení.





KRIZE VĚROHODNOSTI
Staré kameny, které se staly podložím euroamerické civilizace, čím dál rychleji zasypává písek.
Odkaz antiky, starozákonní zkušenost vložená do Knihy knih, i křesťanské poselství lásky
chřadnou v poutech pyšné obřadnosti.Dobro a zlo. Láska a její karikatura. Pravda a lež.
Jakoby všechno bylo překryto ďábelským pokušením vloženým do jediné věty: "Toto všechno ti
dám, když se mi budeš klanět".
Jak hloupý paradox uplatňovaný v nespočtu podob. Jak vzdálený skutečné svobodě i smyslu
naší existence.

Sto let zpátky začíná intelektuální a technický vzestup ale i morální rozklad společnosti. Hlasitě zní slova o svobodě, zatímco zruční dobrovolníci připravují ideologické ohlávky, klapky na oči a elixíry zapomnění.
Obraz Boha se mění ze základu přirozených hodnot v morálně přizpůsobivou ikonu
protichůdných výkladů, zatímco neviditelná ruka trhu vyzbrojuje armády k příštím světovým
válkám.Slova, která by měla být světlem, se mění v opratě pro přizpůsobivá stáda.

Běží roky, kalendář otáčí desetiletí, část viníků bývá občas potrestána, ale systém zakrývající
skutečné příčiny se neustále zdokonaluje.
Občas nám dějiny nabídnou příležitost ke změně. Někdy je převálcována tanky, jindy naší vlastní
naivitou. Možná se právě teď blížíme k nové dějinné křižovatce. Měli bychom hledat taková slova,
která směřují k přirozenosti a rovnováze. Vždyť to, co bylo kdy přínosem, mělo vždy původ v
souladu zkušenosti a přirozené fantazie. Výklady politologů a všemožných profesí přivolávajících
zítřek ztratí před nejvyšším zákonem přirozenosti svou váhu.

Zde bych si dovolil zcela nenábožensky použít větu z Koránu, která říká : Není Boha mimo Boha.
Vždyť všechna náboženství, včetně poučeného ateismu, mají pod různými jmény ve svých základech
uloženou pokoru před stále ještě nepochopenou dokonalostí vesmírných dálek. Pokud se zbavíme
své pyšné a nesnášenlivé zaujatosti, snad najdeme rozumnější budoucnost i své poslání v
našem společném světě

Musílek Petr - Blog

31. října 2013 v 15:37 | Musílek Petr
Nový blog založen dne 31.11.2013

Kam dál